Blíží se slavení Velikonoční vigilie...
Uplynul rok a stále je nemožné se zúčastnit této oslavy v obvyklém rozsahu a širším společenství. A tak je tu opět možnost, stejně jako před rokem, rozsvítit svíci, rozsvítit světlo. Dát najevo i tímto obyčejným způsobem, že život má naději, navzdory všemu. Malé světlo může být vyjádřením velké lidské touhy překonávat obtíže a čelit jim. A pro mnohé i vyjádřením víry v Toho, který je Světlem pro náš život.

Je možné takto vzpomenout i na ty, kteří nás v uplynulé době opustili a vyjadřit tak symbolicky naši vzpomínku, naše poděkování, naše smíření...

Domácí liturgie Velikonočního tridua

Výzva biskupů ke sčítání lidu 2021

Velikonoční svátky v LANŠKROUNĚ

Milí farníci,

ani v letošním roce nám situace v naší zemi bohužel neumožňuje slavit Velikonoce tak, jak jsme byli zvyklí - ve společenství celé farní rodiny.

V naší farnosti budeme tyto sváteční dny prožívat následovně:

Už více než rok se lidé dělí na pozitivní a negativní. Nový typ koronaviru všechno postavil na hlavu: být negativní je oukej, zatímco být pozitivní je něco jako být káó. Když je někdo pozitivní, je odeslán do izolace a hrozí mu ekonomické, sociální a zdravotní komplikace, nebo dokonce smrt, takže je pochopitelné, že všichni chceme být negativní. Jenomže až budeme všichni negativní, bude svět lepším místem pro život?

Je to už několik let co se před křížem u kostela sv. Václava na nám Al. Jiráska objevila poněkud nepatřičně socha Kajícníka. Místo před křížem ustoupilo novodobé tvorbě mladých umělců. A tu tvorbu ocelové roxory trvale připoutaly k dlažbě. Rozhodli o tom povolaní a šmitec. Co na tom, že socha původně měla vypadat jinak, stát měla také jinde… Teď už to není důležité. Umístění díla mne tehdy příliš nenadchlo a trochu jsem v tom viděl aroganci moci. Ovšem s překvapením nyní konstatuji, že jsem se zřejmě dobral subjektivního pochopení díla.

V době koronavirové krize se někteří kněží díky útlumu farního života zapojili do různých aktivit. Někteří začali aktivně pomáhat potřebným na nemocničních odděleních a z jiných se stali moderátoři, ačkoli to nikdy nečekali. Z těch prvních bych vybral otce P. Romualda Štěpána Roba, který využil dobrovolnické služby v Karlovarské krajské nemocnici a pomáhá nemocným pacientům. Z těch druhých bych si dovolil jmenovat  P. Petra Beneše, kterého občas sledujeme "dálkově" v televizi, když jsou nyní kostely spíše uzavřeny. 

Obětavý kněz, originální člověk s nevšedním osudem. Jezuita, který dokázal obětavě sloužit těm, co to potřebovali. Jak napsal zcela přesně na sociální síti kněz P. Romuald Rob - odcházejí nám disidenti a skuteční ošlehaní pastýři. Otec Lízna byl znám svou laskavostí a velkorysostí, byl mužem modlitby a služby. Sobotní MF DNES na straně 13 věnovala drobnou vzpomínku úmrtí slavného rodáka z Jevíčka, jak byl v článku označen. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 12. března při mši svaté v 15.00 hodin v brněnském jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tělo bude uloženo do krypty kostela. Mši svatou, které bude předsedat kardinál Dominik Duka bude v přímém přenosu přenášet televize NOE. 

Vzpomínka: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/408235100051009-musim-jit-dal/?fbclid=IwAR0pYZnxW8gP-2atwCKb1EPSLa37TSq5jKAJ3hfS_9Brw6Vy6XXQvcnvIRI