Dne 18. dubna jsem měl možnost účastnit se veřejné diskuze na téma socha kajícníka a její umístění. Debata byla věcná, bouřlivá a občas i velmi emotivní. Na této diskuzi mě velice zamrzela jedna věc: u některých účastníků vyvolala dojem, že lidé pravidelně navštěvující kostel, se nad ostatní vyvyšují. Chtěl bych říci, že došlo k velikému nepochopení – nedorozumění. Nikdy bych si o sobě nedovolil tvrdit, že jsem lepší, než druhý člověk, protože jsem si vědom toho, že sám mám velice chyb. Písmo říká: „Nesuďte a nebudete souzeni". Ale hlavně bych se chtěl ještě jednou ohlédnout nad hlavním aspektem této diskuze: socha kajícníka v kompozici sousoší s křížem, na kterém je Ježíš Kristus.

Dne 18. dubna 2017 probíhala veřejná diskuze k soše Kajícníka u kostela sv. Václava za účasti samotného autora sochy. Uspořádáním této besedy se vyšlo vstříc, jak veřejnosti, tak samotnému autoru sochy, který ve svém nedávném dopise zastupitelům města sdělil: "Rád bych vedl diskuzi i s širší veřejností..". A to se i nakonec stalo. Velké poděkování patří městu, které prostor pro diskuzi vytvořilo a všem, kteří se zúčastnili. Setkání bylo přítomno necelých čtyřicet lidí a jejich názory se doplňovaly o různé úhly pohledu na věc. Bylo ale hned od počátku zřejmé, že těžiště diskuze nesměřuje až tak ke zvacímu sloganu: "Kam s ním?", ale spíše k ujištění přítomných, že místo před před křížem je ideální varianta.

Každý, kdo se pohybuje přírodou a není vysloveně nevšímavý, může zaznamenat, že v krajině se vyskytují drobné sakrální památky, které jsou její součástí. Zanechávají v prostoru doslova otisk člověka i Boha, přinášejí nám příběhy a jak krásně uvádí děkan Miloš Kolovratník, mají Boží muka tři rozměry - umělecký, sakrální a historický. Úcta k těmto památkám pomáhá pochopit rozměr, který nám možná v dnešní hektické době uniká, význam symbolů, vyznam zakotvení se, význam spjatosti člověka s přírodou a jejími zákonitostmi.

Mnohdy i člověk uvyklý na desakralizaci a sekularizaci světa není schopen uchopit symbol a nalézt vazbu k reálným odkazům. Vazba, dříve tak srozumitelná, přestává tlumočit poselství a být nositelem vložené "šifry". Jsou dvě možnosti, buď rezignujeme na symboliku a budeme konzumovat nová a objevná díla a nebo se pokusíme navázat na kořeny  a rozlišovat a s trochou úsilí i objevovat výzvy, které nejsou jakýmsi muzeálním dědictvím, ale nositelem stále živé myšlenky, nositelem víry a odkazu našich předků a směrovkou ke vztahu s Tím, který nás přesahuje. 

Pozvánka na přednášku - Rudoltice. Pro podrobnější informace pozvánka níže <klik>