Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

163.jpg
173.jpg
142.jpg

Přihlášení

katyd

katolik

ebreviar

biblenet

radiovaticana

vira

ikonka proglas

ikonka tvnoe

Pro zasmání

Na faru přišla rázná dáma a hned: "Pane faráři, musíte nás rozvést!"
"Cože?" nechápal kněz.
"No rozvést, my už to spolu nevydržíme!" vysvětlovala rázná dáma.
"Aha," chytal půdu pod nohama kněz, "ale to přece nejde, manželství je nerozlučitelné, však jste si to slíbili, dokud vás smrt nerozdělí."
"Jaképak slíbili neslíbili, když jste nás sezdal, musíte nás i rozvést. A vůbec, my si to klidně zaplatíme!" trvala na svém dáma.
"Hm..." zamyslel se kněz, "no, přijďte zítra, ono to nejde tak nahonem, na svatbu jste se přece také připravovali, pěkně se oblečte, nějak to zkusíme."
Dáma spokojeně odešla domů a druhého dne připlula na faru v róbě a v doprovodu okravatovaného manžela. Kněz je přivítal, vzal kropáč, rozmáchl se... a bim dámu po hlavě! A bim pána! A znova dámu, a znova pána...
"Co to děláte?!" vzpamatovala se po chvíli ze šoku dáma.
"No vždyť jsem říkal - dokud vás smrt nerozdělí..."


! VAROVÁNÍ !

Těmito myšlenkami budu vědomě a dobrovolně porušovat přikázání nesesmolíš a jejich čtení může vážně a nenávratně poškodit Váš duchovní život.

Psáno pro Orlický deník v únoru 2015:

Tento týden jsem si vzal dovolenou. S přáteli jsem vyrazil lyžovat. Mám rád vysoké hory. Mám pocit, že jsem tam blíž Hospodinu. Tělo si moc neodpočinulo, ale duše ano. Velkou zásluhu na tom měla knížečka mého oblíbeného autora Guy Gilberta, kterou jsem si přibalil mezi lyže, přaskáče a jiné lyžařské vybavení.
V ní jsem našel zajímavý příběh, který je docela vhodný pro začátek postní doby. Jmenuje se Nosič vody.

Jeden nosič vody chodil se dvěma velkými nádobami. Nosil je zavěšené na konci tyče, kterou měl položenou na ramenou. Jedna z nádob, nakřáplá, dorazila do cíle dlouhé cesty mezi řekou a domem pána poloprázdná, zatímco druhá, neporušená, byla stále stejně plná. A tak to šlo další dva roky – nosič donesl každý den do domu svého pána jednu a půl nádoby vody. Nádoba bez kazu byla hrdá, že dokonale plní svůj úkol, zatímco nebohá naražená nádoba se styděla za svou nedokonalost a byla nešťastná, že plní svůj úkol jen napůl. Po dvou letech, které vnímala jako hořký neúspěch, řekla nosiči vody: „Stydím se za sebe. Cítím vinu za to, že už dva roky plním svůj úkol jen z poloviny. Kvůli té prasklině, kterou mám na boku, voda celou zpáteční cestu k pánovi domů teče ven. Tys všechnu tu práci vykonával, aniž bys dostal přiměřenou odměnu za svoje úsilí." Nosiči vody bylo staré polorozbité nádoby líto a odpověděl jí: „Až půjdeme zase k pánovi domů, dobře se podívej na okraj cesty. Všimla sis, že květiny rostou jen na tvé straně? Vždycky jsem věděl o tvém nedostatku a využil jsem ho – na tvé straně jsem zasel semínka a tys je každý den cestou od řeky zalévala. Už dva roky tam trhám květy, které pak zdobí stůl našeho pána. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, nebylo by té krásy, která zdobí jeho dům."
Každý z nás má nějaké nedokonalosti, slabosti, dokonce i nectnosti. Dokonalý svět by byl nudný. My bychom byli nudní. Miluji tento nedokonalý svět a jsem šťastný, že v něm můžu žít.
ZBIGNIEW CZENDLIK

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Abych vešel v Boha, potřebuji se vysvléci ze sebe sama.
Antoine de Saint Exupery