Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

7.jpg
82.jpg
243.jpg

Přihlášení

katyd

katolik

ebreviar

biblenet

radiovaticana

vira

ikonka proglas

ikonka tvnoe

Pro zasmání

Jeden ze snoubenců, kteří se připravovali na manželství, telefonoval na faru:
„Otče, poraďte nám nějaký biblický citát na svatební oznámení, chceme tam dát jen odkaz.“
„Dobře… Tak tam zkuste dát 1 Jan 4,18.“
Ovšem v telefonu bylo špatně slyšet. Na svatebním oznámení se pak místo 1 Jan 4,18 (Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání.) objevil citát Jan 4,18 (Pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.)…


! VAROVÁNÍ !

Těmito myšlenkami budu vědomě a dobrovolně porušovat přikázání nesesmolíš a jejich čtení může vážně a nenávratně poškodit Váš duchovní život.

Apendix nebo-li Zbigniewovy nesmysly

Psáno pro Orlický deník v únoru 2015:

Ve svém soukromém archivu oblíbených příběhů jsem našel i tenhle:
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyjmul balíček zabalený v hedvábném papíře. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. Balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: „To jsem jí koupil, když jsme spolu byli poprvé v New Yorku. To mohlo být tak před osmi nebo devíti roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při nějaké mimořádné nebo zvláštní příležitosti. A teď, myslím, je ten správný okamžik."

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v lednu 2015:

Tomáš Berdych začíná hrát svoje semifinále na Australian Open s Britem Andym Murraym, já začínám rychle psát svůj fejetonek, abych z toho zápasu také něco viděl. A abych byl co nejrychlejší, použiji text, který se už objevil v prosinci loňského roku v časopise Moje psychologie. Odpovídal jsem na otázku, jak dosáhnout štěstí. Štěstí patří vedle zdraví a lásky mezi ty největší hodnoty, po kterých toužíme. Také si ho při různých příležitostech hodně přejeme.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v lednu 2015:

I na mne přišla nějaká viróza. Není mi dobře na těle, ba co hůř, není mi dobře ani na duši. Samé černé myšlenky se mi honí hlavou. A nejhorší je, že se v tomto stavu začínám litovat. To bych ale dělat neměl, chlapi to nedělají. Často si opakuji, že je lepší, aby mi všichni záviděli, než aby mě jeden člověk litoval, natož abych se litoval sám.
Jedna z těch černých myšlenek, které mne napadaly, byla i ta, že jsme pro druhé zajímaví do té doby, dokud jsme zdraví, máme své společenské postavení a jsme bohatí, nebo dokud můžeme druhým něco dát či nabídnout. Když o něco z toho přijdeme, okolí na nás zapomene. Je to možná kruté, ale v tomto světě to tak prostě funguje, musíme s tím počítat a na takovou situaci se připravovat.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v polovině ledna 2015:

Jeden člověk si pořídil psa. Měl ze štěňátka velkou radost. Štěňátko se rychle připoutávalo ke svému páníčkovi. Jenže páníčka to začalo čím dal více obtěžovat. Brzo ho omrzelo venčit a cvičit svého čtyřnohého přítele. A tak se rozhodl štěňátka zbavit. Zavezl ho do psího útulku, jenže tam ho nepřijali. V zoufalství udělal to, co dělá v takovém případě mnoho lidí, zastavil v lese, vypustil pejska, sedl do auta a odjížděl. Ve zpětném zrcátku zachytil pohledem psa, jak sedí na silnici a čeká, že se pro něho páníček vrátí. Ten jen přidal plyn. Za nejbližší zatáčkou štěně ze zpětného zrcátka zmizelo. A proto, že dotyčný člověk přece v sobě trošku svědomí měl, každou noc ho provázely výčitky, jak se zachoval. V duchu si přál, aby štěně někdo dobrý našel a s láskou o něj pečoval.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v lednu 2015:

Pocházím ze čtyř sourozenců. Jsem dítě lásky, jinými slovy nejstarší. Pak mám ještě dva bratry a nejmladší sestru. Mezi mnou a sestrou je rozdíl deset let. Bratři mají svoje rodiny a zapracovali na tom, aby – když už jsem se já rozhodl pro celibát – demografická křivka nešla dolů. Totéž se očekávalo i od mojí sestry. Pro tatínka to byla vymodlená holčička. Byla to kočka, po které se kluci ohlíželi, a perfektně a ráda tancovala, což jí na sex-appealu přidávalo.
Jednoho dne ale sestra zmizela z domu. Rodiče na stole našli dopis na rozloučenou s omluvou, že to řeší „útěkem". Rozhodla se pro řeholní život a odešla do kláštera.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník na začátku ledna 2015:

Během roku najezdím skoro padesát tisíc kilometrů. Spočítal jsem si, že v průměru trávím za volantem každý den něco málo přes dvě hodiny. Proto také už řídím poměrně nerad a uvítám, když se můžu vézt. Mám rád v autě jakékoliv místo až na místo řidiče. Vzpomněl jsem si na jeden vtípek, který mi vypravoval bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek: „Víte, jak poznáte, že už nejste ministr? Sednete si do auta na zadní sedačku, otevřete noviny a ono to nejede!"

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník začátkem prosince 2014:

Kdysi jsem měl psa, vlčáka. Dostal jsem ho od řeholních sestřiček z Kravřu. Pojmenoval jsem ho Boss, ale říkal jsem mu Šéfe. Na začátku sice z legrace, ale časem jsem se přesvědčil, kdo je na faře skutečným šéfem. Absolutně jsem ho nezvládal. Boss ovládal mě. To své jméno, které znělo světově, měl i v papírech, které jsem potřeboval, abych s ním mohl do Polska. Kamarád Angličan, když uslyšel, jak se jmenuje můj pes, pozastavil se nad tím a ptal se: „Když je tvůj pes boss, tak kdo jsi ty? Odpovídám: „Víš, já jsem big boss! Je to také způsob, jak se sám můžeš v hierarchii povýšit."

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník na konci listopadu 2014:

Moji farníci si toho se mnou hodně zažili.

Jednou jsem začal kázání: „Vážení přátelé, musím vám sdělit něco velmi důležitého! Zamiloval jsem se!" Kostel ovládlo absolutní ticho. Všichni čekali, co bude následovat. „Zamiloval jsem se do nádherné, chytré a inteligentní kočky! Prozradím vám, že se jmenuje Ania." S velmi vážným výrazem ve tváři jsem pokračoval: „Má to jen jeden háček, je čtyřnohá!" A ozvala se rána do kostelní dlažby, od kamenu, který všem spadl ze srdce! Její jméno píšu v polštině, protože přece jenom měla něco společného s jednou dvounohou kočkou, na jejíž počest jsem jí dal tohle jméno. Ania byla totiž moje dávná platonická láska.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník po 17.11.2014:

Jednou za mnou na faru, bylo to k večeru, přijel neohlášeně člověk, kterého jsem vůbec neznal. Jdu otevřít dveře a spatřím poměrně mladého muže s vyholenou hlavou. „Jsem Dan, můžu na chvilku za vámi?" „Pojďte," pozval jsem ho dál. „Víte, pane faráři, rozhodl jsem se najít víru a mám pocit, že byste mi v tom mohl pomoci. Pro mne víra je křišťál zabalený do sraček, ale klidně si ty ruce od těch sraček pošpiním, jen abych ten křišťál získal."

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v polovině listopadu 2014:

Jednou za doktorem přišel chlapík a začal si stěžovat, jak ho nesnesitelně bolí hlava. Když to pan doktor všechno vyslechl, ptá se pacienta: „Kouříte?" „No pane doktore! To svinstvo jsem nikdy neměl v puse!" odpovídá. „A pijete?" pokračuje doktor. „To už vůbec ne! Přece jako doktor musíte vědět, že je to metla lidstva!" „No a co takhle ženský?"„No to snad nemyslíte vážně!" rozzlobil se pacient. „A je to taková intenzivní pronikavá bolest, jako by vám něco silně svíralo hlavu?" „Ano, pane doktore, přesně tak to cítím!" „Tak už to vím!" zareagoval doktor. „Bude to příliš utažená svatozář!"

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník na začátku listopadu 2014:

Je o mně známo, že jsem vášnivý kuřák. Není to nic, čím bych se měl vychloubat. Byla doba, kdy jsem si to silně vyčítal a snažil jsem se s tím zlozvykem skoncovat. Bezúspěšně!

Jednou jsem se potkal s předním českým onkologem. Pochopitelně jsem chtěl svou neřest před ním zatajit. Jenže naše zajímavé povídání se protahovalo a touha si zapálit rostla. A tak jediná možnost byla jít s barvou ven: „Pane profesore, přerušuji smysluplné povídání a omlouvám se, že vám skáču do řeči. Ale potřebuji se vám vyzpovídat. Já totiž kouřím a abstinenční příznaky, které na mě začínají přicházet, mi nedovolí se koncentrovat na to, o čem si tady povídáme. Nebude vám vadit, když si zakouřím?" A dostalo se mi nečekané odpovědi: „Pane faráři, když kouříte, kuřte s potěšením a rád. Výčitky svědomí z toho,  že kouříte, vám ubližují více než to kouření!"

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník na konci října 2014:

V těchto dnech vzpomínáme na naše blízké zemřelé. I já si dovolím vzpomenout na svou maminku, která zemřela náhle, zhruba před třemi lety.
Právě jsem se vrátil z poměrně dlouhé dovolené. Za tu dobu se mi na pracovním stole nahromadilo velké množství administrativní práce. Začal jsem likvidovat doklady od placení různých faktur. Otevřel jsem internetové bankovnictví a začal tam sázet ta různá čísla. Pro mne je to vždy hodně nudná práce. Najednou mi do toho začal zvonit telefon. V duchu jsem si řekl, „kašlu na telefon, nejdřív to tady musím udělat". Už se mi totiž stalo, že jsem odběhl od počítače, ono mi to všechno „spadlo" a musel jsem začínat všechno od znova.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v druhé polovině října 2014:

Jsem docela překvapený, s jak velkým ohlasem a reakcemi se setkal můj minulý (ne)smysl na téma hospoda. Proto u tématu zůstanu a přidám ještě  takový malý dovětek, který se mi do minulého článečku už nevešel.
V dětství jsem často jezdil do Istebné. Je to obec v Beskydech, do níž byla dána na výchovu moje  maminka. Ráda se tam vracela a já jako dítě s ní.  Když přišla neděle, tak se pochopitelně brzy ráno vyráželo do kostela. Bylo to několik kilometrů. V zimě se jelo na saních, v létě na vozech.  A tak se celá vesnice potkávala na jednom místě.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v říjnu 2014:

Hospoda je hned po posteli druhým místem, které mám moc rád. Mám na mysli všechna pohostinská zařízení:  restaurace, bary, puby, kavárny. Už samotný Ježíš tato zařízení vyhledával. Mše, kterou každý den slavíme, není ničím jiným, než památkou poslední večeře, která se odehrála ve večeřadle, v nějakém pohostinském zařízení. Ježíš neučil u sebe doma. On chodil ven, tam, kde byli lidé. Učil on air, ale také přijímal pozvání na návštěvy. Neseděl na faře a nečekal, jestli někdo zaklepe na dveře.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v říjnu 2014:

Jsou tři místa, nebo věci, které jsou v mém životě hrozně důležité: kostel, hospoda a postel. A nějak tak by se měla jmenovat i knížka, kterou píšu a nemůžu ji dopsat. Už slyším otázku: proč zrovna tyto tři věci jsou pro tebe tak důležité? To, že je to kostel, se dá pochopit! Ale postel a hospoda? Dnes tedy vysvětlím proč postel.  Příště přijde na řadu hospoda.
V posteli všechno začíná a v posteli všechno končí. Ve většině případů byl náš život počat v posteli a na smrtelné posteli také často končí. A pak po celý život putujeme z postele do postele. Někdo putuje z vlastní postele do vlastní, někdo z vlastní do cizí. Na posteli strávíme větší část svého života. A to je už důvod,  proč jsem si postel zamiloval.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník na začátku října 2014:

Jak jsem slíbil, dnešním fejetonkem navážu na ten z minulého pátku, v němž jsem se zmínil o „novodobém desateru" papeže Františka, které je jakýmsi návodem, jak dosáhnout šťastného života.

V myšlenkách se vrátím do 13. března roku 2013, kdy byl papež František na konkláve zvolen. Pamatuji si, jak jsem ten den intenzivně sledoval televizi a čekal jsem, až ho spatřím a uslyším. Trošku se to protahovalo. Byl jsem netrpělivý. Mezi tím jsem odběhl do kostela zapnout zvony, aby poslaly do světa zprávu, že máme papeže. Mnoho místních bylo asi překvapeno, proč tak pozdě zvoní zvony. A pak se konečně objevil v okně svatopetrského chrámu, zvedl ruce směrem k jásajícímu davu a pozdravil „buona sera" (dobrý večer)!!!

Číst dál...

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Věřím na slunce, i když nesvítí, věřím na lásku, i když ji necítím, věřím v Boha, i když mlčí.
Nápis na zdi židovského ghetta