Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

226.jpg
260.jpg
108.jpg


! VAROVÁNÍ !

Těmito myšlenkami budu vědomě a dobrovolně porušovat přikázání nesesmolíš a jejich čtení může vážně a nenávratně poškodit Váš duchovní život.

Apendix nebo-li Zbigniewovy nesmysly

Psáno pro Orlický deník v září 2014:

Musím se přiznat, že jsem nesmírně nadšen svým nejvyšším pozemským „šéfem" papežem Františkem. Familiárně mu říkám „Franta". Není to projev neúcty, naopak, jde o projev blízkého vnitřního vztahu, který k Němu mám, projev určitého souznění.

Když na jednu mou oslavu přišel můj český nejvyšší  „šéf" kardinál Duka, v jednu chvíli  jsem za ním přišel a říkám: „Pane kardinále, vůbec vám to nevyčítám, ale jste u mne už hodinu a půl! Myslel jsem, že se u mne jen na chvilku zastavíte. To, že jste tady tak dlouho, je pro mne nesmírným vyznamenáním! Dokážu si představit, jakou hodnotu ve vašem diáři musí mít jedna minuta! Proto má vaše návštěva pro mne mimořádnou hodnotu!" 

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník v polovině září 2014:

Po trošku delších prázdninách se opět vracím na stránky Orlického deníku se svými „nesmysly". Musím se přiznat, že ten můj opožděný start zapříčinily moje kulaté narozeniny ze začátku září, které jsem slavil mimořádně dlouho. Tomu odpovídá také dlouhá řada nejrůznějších dárků. Mezi nejvtipnější patří poukaz na pasení ovcí v Beskydech. Dalším zajímavým dárkem byla sada ponožek v mimořádně zářivých liturgických barvách (pro vysvětlení – je jich šest: bílá, červená, fialová, zelená, černá a růžová). A moc mi zalichotila větička, která byla uvedena na obalu: „Pro kněze, kteří mají styl!".

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník, který vyšel 27.6.2014:

Před námi je čas prázdnin a s nimi spojených dovolených. Musím říci, že to, že tato doba připadá na měsíce červenec a srpen, je podle mého tak trošku proti přírodě. Příroda přece odpočívá v zimě. V nejbližších měsících bude naopak doba vegetace kulminovat. To, co jsme zaseli, budeme sklízet. A protože člověk je součástí přírody, připadá mi logické, že i on by měl být v této době co nejvíce aktivní a produktivní a odpočinout by si měl až v zimě. Podobně jako v noci spíme a během dne pracujeme.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník, který vyšel 20.6.2014:

Miluji sport. Miluji golf.

Před týdnem, kdy byla ta největší vedra, jsem hrál golfový turnaj. Na celém hřišti nebylo jediné místečko se stínem, do kterého bych se mohl alespoň  na chvilku schovat. Do klubovny jsem došel absolutně vyčerpaný. Hrál jsem, jak se říká, hrozný „šrot", ale měl jsem pocit vítězství z toho, že jsem to přežil.

Miluji fotbal. Probíhající  mistrovství světa je pro mne mimořádným svátkem.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník, který vyšel 13.6.2014:

V posledních dnech nás vedra pořádně potrápila a v tom kontextu jsem dostal zajímavé otázky:

Proč je někde v horkých letních měsících při prohlídce kostelů vyžadováno, aby bylo zahalené celé tělo?

Copak by mohlo Boha urazit to, co sám stvořil?

Než odpovím, podělím se s vámi o jedno mé faux pas.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník, který vyšel 6.6.2014:

V životě vynakládáme hodně úsilí, abychom získali před jméno nebo za jméno nějaký ten titul. I já jsem titul získal, ale protože si někdy připadám hloupý, stydím se ho používat. Před jméno si ho dám jen ve výjimečných případech.

Jsou ale lidé, kteří si na něj dost potrpí. Už se mi stalo, že se jeden pan profesor velmi urazil, když jsem ho oslovil „pane docente". Byla to velmi nepříjemná situace. I když jsem se okamžitě omluvil, dusnou atmosféru, do které jsme se dostali, se mi už nepodařilo vyčistit. Byla to moje chyba. Komu čest, tomu čest.

Číst dál...

Psáno pro Orlický deník, který vyšel 30. května 2014:

S potěšením registruji, že polsko-české kontakty se už neomezují jen na příhraniční tržnice. Mnoho českých měst a obcí má partnery na polské straně. Dochází k výměnám různých cílových  skupin a tak i k lepšímu poznávání se a sbližování.

Možná je to jen náhoda, ale v každém případě pro mne mimořádně milá, a to, že film Andrzeje Wajdy „Walesa – člověk naděje" zahajoval Febiofest, tentýž film, ale v režisérském střihu, pak bude mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech za účasti Lecha Walesy.

Číst dál...

Letošní rok 2014 je pro nás všechny rokem jubilejním. Dvacet pět let žijeme ve svobodné zemi. Za tu dobu se tato zemička hodně změnila. Stačí se jen rozhlédnout po našich obcích nebo městech, jak zkrásněly. Někdejší všudypřítomnou cementovou šeď vystřídala pestrá barevnost opravených fasád domů.

Když jsem se v roce 1993 přistěhoval do Lanškrouna, chtělo se mi doslova brečet. Ošklivější a zanedbanější město jsem do této doby snad neviděl. A nemyslel jsem si to jen já. Jednou jsem jel autem do Náchoda. Ve Vamberku jsem nabral stopaře. A začal takový ten tuctový rozhovor. „Kam jedete?" ptám se já. Oni zase: „A odkud jedete vy?" A když uslyšeli,  že z Lanškrouna, tak se ze zadní sedačky ozvalo: „Tak to je prdel světa!"

Číst dál...

Když se mě někdo zeptá, kolik lidí mi chodí v neděli do kostela, odpovídám: „V neděli mám ´vyprodáno´!"

„Vyprodáno" ale nemají všude. A tak to někteří moji kolegové těžko nesou a snaží se to řešit. Církevní odborníci vymýšlejí různé strategické plány, jak víru zatraktivnit a přiblížit lidem. Bohužel to nepřináší žádné viditelné efekty. Nechci se vytahovat, ale už dávno jsem přišel na to, co udělat, aby byly kostely opět plné. Bohužel mi to Vatikán zatím nepatentoval.

Číst dál...

Markétku znám od doby, kdy byla  malý, někdy až nesnesitelný fracek. Byly doby, že být jejím tatínkem, seřezal bych jí zadek. Šla mi na nervy. Já jí možná také.

Z Markétky vyrostla slečna Markéta. Krásná, inteligentní, velmi nadaná. Občas, když ji chci poškádlit, tak jí řeknu, jak jsem jí říkával v dětství: „Makoš", což nesnáší. A mně dělá dobře, když vidím, jak se okamžitě rozčílí. „Nejsem žádný Makoš! Jsem Markéta!" pokaždé razantně zareaguje. „Vidíš, přesně stejné emoce jsi vyvolávala ve mně, když si byla malá!" – takže jsme si kvit.

I když to občas mezi námi zajiskří, máme se rádi. A když někoho máte rádi, tak mu přejete,  aby byl šťastný. Markétu jsem nikdy nešťastnou neviděl, ale v poslední době jsem na ní vypozoroval, že je šťastná nadmíru.

Číst dál...

Tento (ne)smysl jsem chtěl začít psát ve výšce jedenáct a půl tisíce metrů nad zemí v letadle směr Amerika. Společně se špičkovým programátorem a špičkovým chirurgem jsem letěl na pár dní dovolené, které by se dalo říci „pánská jízda".Myslel jsem, že si devítihodinový let tímto psaním zpestřím. Rychle jsem ale od této myšlenky upustil. Mezi mnou a sedadlem přede mnou bylo totiž tak málo místa, že jsem svůj malý počítač nemohl ani pořádně otevřít. Vzpomněl jsem si na to, jak se v Evropské unii řešilo, že slepice musí mít klec o minimálních rozměrech třicet krát třicet centimetrů. Člověku v letadle musí stačit sedadlo se šedesáti centimetry na šířku a před sebou nemá ani těch šedesát. Už chápu, proč někteří označují „economic class" jako „dobytčák".

Číst dál...

V době, kdy píšu tuto svoji glosu, má Česko už tři olympijské medaile. Teď, když tyto řádky čtete, je to možná jinak. Je stejně zajímavé, že zemička s počtem obyvatel, který je zlomkem  procenta celé lidské populace, je takhle úspěšná.

Zprávy ze Soči jsou opravdovým balzámem na duši, kterou poznamenávají  špatné zprávy, jež se na nás hrnou ze všech stran. Je to jako by si národ dopřál  ozdravný pobyt v nějakých lázních. Navíc je máme zadarmo. Zadarmo už to nemají ti, kteří medaile získali.

Číst dál...

Loni, zhruba touto dobou, se  můj kamarád golfista chystal s partičkou na dovolenou na Mauriciu. Tiše jsem mu záviděl, jak ten Mauricius, tak ten golf. Najednou mi volal a říká: „Zibi, měl jsem s manželkou letět na Mauricius, jenže se jí nechce. Řekl jsem jí, že tam sám  nepojedu, a ona na to: Tak si vezmi faráře! No a tak se tě ptám, nechtěl bys jet se mnou? Potřebuji někoho, kdo by mne tam pohlídal!" A tak jsem okamžitě začal balit kufry.

Číst dál...

Druhý z lednových "Zbigniewových (ne)smyslů" vycházejících v Orlickém deníku:

"Byl jsem na natáčení nové řady pořadu Máme rádi Česko. To, že Česko mám rád, je jasná věc a připadalo mi zbytečné to dokazovat před kamerami. Přesto jsem se dal nalákat. Opět jsem nedokázal říct „ne", a jak říkám: kdo nedokáže říct „ne", tak na hodnotě ztrácí i jeho „ano".

Vy, kteří jste někdy tento pořad viděli, tak víte, že se jedná nejen o zábavný, ale tak trošku i vědomostní formát. Je zajímavé, jak si někteří myslí, že jsem zábavný a k tomu že jsem chytrý, a tak bych se do takového pořadu hodil.

Číst dál...

Zbigniew Czendlik

Další z cyklu článků faráře Zbigniewa Czendlika pro Orlický deník, kde vycházejí pod společným názvem Zbigniewovy (ne)smysly:

Trochu farář, trochu farmář, trochu i ten dobytek…

Byl jsem před nedávnem na oslavě narozenin. Jak to bývá u takových příležitostí, nechybělo dobré jídlo, dobré pití – a když je u toho dobrá zábava, tak je to ideální.

Hned v úvodu se o dobrou zábavu postaral asi desetiletý Tomášek, který se posadil vedle mě a vážně se mě zeptal: „A vy, pane FARMÁŘI, co děláte?"

Číst dál...

Z.Czendlik

Další z postřehů, které vycházejí v Orlickém deníku v rubrice Zbigniewovy (ne)smysly, se tentokrát zaměřil na aktuální dění v oblasti financí:

"Ekonomika nebo ekonomie jsou pro mě skutečně španělská vesnice. V hospodaření s tím, co mám, jsem se řídil vždy selským rozumem, i když ne pokaždé…

Jsem hrozně marnivý. Když mám za nějaké natáčení slíbený honorář, většinou ho utratím ještě dřív, než ho dostanu. Moc šetřit neumím. A tak jsem toho nikdy moc neměl a ani moc mít nebudu.

Číst dál...

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Abych sama sebe poznal, k tomu ti, Pane, stačí zapustit do mne kotvu bolesti. Zatáhneš za lano, a já se probudím.
Antoine de Saint Exupery