O víkendu jsme byli se známými na přednášce v České Třebové. Jednalo se o poslední ze tří večerů, které pořádala Česká křesťanská akademie ve spolupráci s farností Česká Třebová. Přednášela Markéta Drmotová, PhD. a téma se dotýkalo nejen genderové problematiky, jak uváděl letáček, ale otázky z publika byly v převážné většině vztažené k životu ve Švédsku, kde šestnáct let dotyčná paní žila se svou rodinou.

Lidé věří v Boha, věří v náhodu či ufouny, věří v sebe a své schopnosti, věří v sílu a rozvoj poznání a moc inteligence či peněz, věří ve vyvolenost některých, věří ve světlé zítřky, věří v kontinuitu života, věří reklamám, slibům bankovních ústavů, věří zastupitelské demokracii, politickým lídrům, pravdivým či falešným zprávám, věří svým smyslům, věří své peněžence, své intuici, svému doktorovi, svému partnerovi, policii, soudům, církvím, médiím, svému zaměstnavateli, svému přesvědčení, své zkušenosti .... Lidé vždy tak nějak věří a důvěřují a nebo i zcela nevěří a nedůvěřují a to čemukoli co nás jen napadne....  Zajisté většina věří také, že druhý den slunce vyjde a že se probudí do nového dne a že se jim srdéčko v průběhu noci nezastaví . O tom se ale ankety nedělají :)

"Pokud se přijme jako základ náboženského života řád, lze jej jistě obohatit laskavostí, mírností apod. Pokud se ovšem řád vytratí, laskavost a mírnost se překotí do sentimentality bez hlubšího ukotvení."

Rozhovor se Stanislavem Přibylem, českým katolickým knězem, vysokoškolským pedagogem a teologem, vědeckým pracovníkem a odborníkem na církevní právo a autorem řady publikací. Článek je dva roky starý, nicméně obsahuje zajímavá fakta i zkušenosti a podněty od člověka, který má co nabídnout a čím oslovit. Viz. níže:

Kamarád mi zaslal před pár dny pozvánku na Večer chval. Bylo by ale příliš laciné a vpravdě pisatelsky neuctivé, abych se spokojil s pouhým oznámením. A tak jsem požádal strýčka Googla co mi poradí ohledně tématu Večery chval. A bylo toho hodně a bylo to pěkné a povzbudivé. Jako první mi vyhledávač nabídl farnost Havlíčkův Brod. Nikdy jsem toto město neznal, a pokud ano, tak ve spojení s hláškou, že někoho brzy odvezou do Havlbrodu aneb na psychiatrii... Později jsem při osobním kontaktu s městem ocenil s rodinou restauraci  Hotelu U zlatého lva na náměstí. Výborné jídlo a pozorná obsluha. Ale zpět k tématu více spirituálnímu :) ... Havlíčkobrodská farnost inzeruje: