Viděl jsem jedno, zatím nepublikované krátké regionální video, kde náš farář Zbyšek zmiňuje část písně pro Karla Gotta a jeho dceru, v které zaznívá  - dobrák, altruista... Tolikrát jsem tu píseň slyšel a teprve zmínka o ní a altruistovi od pana faráře mne donutila si najít celý text a ocenit, jak se Richard Krajčo fantasticky snažil. Když si pročítám text a dostanu se k pasáži : ....že kořínek tvůj je tuhý jak kmen, stromy však dorostou, nezapomeň. Ale v korunách vedou tisíce tras, na konci každé sejdem se zas.... tak musím hluboce smekat nad textařem, který to měl za pár hodin hotové a obsahově tak silné.

U kostela sv. Václava v Lanškrouně je kříž s vyobrazením Panny Marie Bolestné (Mater Dolorosa). Během let se udály změny v jeho bezprostředním okolí a před křížem byla instalována socha. I samotné vyobrazení P. Marie se ale časem mění - reliéf nepěkně černá. Srovnával jsem fotografie staré 11 let viz. http://farnost.katolik.cz/lanskroun/farnost/pruvodce/vaclav/vaclav2/vaclav2.htm a současný stav, a ten je opravdu velmi neutěšený. Viz. fotografie níže. Čím je to způsobeno a jaký důvod? Vyplavování impregnačních materiálů restaurátorů a nebo i jiné vlivy? Lze stav napravit?

Několik poutavých příběhů, které by rozhodně neměly zapadnout... Pro přímé stažení ve formátu pdf. zde: is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140055324  Takové a podobné příběhy se stávají stálou výzvou  do současné doby a ukázkou toho, že víra není jen věc přesvědčení, názoru, ale cesta odvahy a sebezapření. /Milan Beran, František Fráňa, Jan Franc, Martin Holík, Josef Hořák, Radomil Kaláb, Jan Kofroň, Stanislav Krátký, Jiří Krpálek, Eduard Krumpole, Jirí Maria Kvapil, Vojtěch Mičan, Václav Netuka, Ivan Synek, Jozef Šik, Ivan Vitula/

Připomínáme si třicet let od sametové revoluce, třicet dlouhých let od doby, kdy vláda jedné strany skončila a ke konci roku 1989 již neudržitelně společenské klima dodýchávalo v očekávání společenských změn. Svoboda se stala synonymem tehdejší doby. Svoboda je i pojem, za který dokázali a stále dokáží někteří ukrývat cokoli, podobně jako za další ušlechtilé symboly a ideály. Svobodu si někteří představují i jako možnost dělat cokoli a nebo vytyčovat mantinely jiným, aniž se učí respektovat názor druhého. Dříve to bylo jasné s kým nebo čím máme tu čest a dnes? Opravdu je těžké se nyní učit tahat za jeden provaz?