Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

82.jpg
290.jpg
235.jpg

Přihlášení

katyd

katolik

ebreviar

biblenet

radiovaticana

vira

ikonka proglas

ikonka tvnoe

Pro zasmání

Vysoce vážený pane prezidente,

Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.
Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem.
Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i vnukem, protože je synem dcery mé manželky.
Jsem tudíž bratrem svého vnuka, a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.

Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.

Rozhovor s katechetkou Mgr. Marií Svobodovou

 

rozhovor

Výuka náboženství není jen suma informací, ale především vztah a vedení těch nejmenších v otázkách, které se dotýkají bytostně každého z nás. Být dítětem, znamená mít otevřené oči s důvěrou a nadšením, být dítětem, znamená objevovat i věci skryté a zdánlivě samozřejmé, být dítětem, znamená žít v naději... Ovšem být dospělým, znamená někdy oslepnout, ztratit cit a důvěru pro věci hodnotné a vzácné a začít "život  přepočítávat" příliš materialisticky. A právě proto je někdy dobré se navracet k zdravému idealismu, k tomu podstatnému co je v nás a mít stále odvahu žít a věřit. S úctou se skláním před těmi, kteří se jakýmkoli způsobem dětem věnují a dávají jim svůj život a čas. S úctou se skláním především k ženám, které výuku v naší farnosti zajišťují. Jako výraz poděkování jsme připravili krátký rozhovor s katechetkou Mgr. Marii Svobodovou, která do Lanškrouna od září 2015 obětavě dojíždí. Rádi bychom Vám ji v následujícím rozhovoru představili:

Jak jste se k výuce náboženství v naší farnosti dostala a odkud dojíždíte? 

To byla shoda různých okolností. Toto místo bylo nabídnuto mé kamarádce (také z Letohradu), která pracuje v Lanškrouně jako charitní sestra, a ona dala vědět mně. Tak jsem se zde objevila…

 

I k výuce náboženství bývá potřebné určité vzdělání a také životní zkušenost. Jakou školu jste studovala?        

Když mi děti začaly trochu odrůstat, zjistila jsem, že mám ještě nějaké nevyužité kapacity, rozhodla jsem se pro další studium a teologie se mi zdála zajímavá a důležitá – ono není snadné mluvit o víře a neumět argumentovat. Vystudovala jsem Náboženskou výchovu na UHK, potom v Praze na Teologické fakultě Teologické nauky.

 

Máte nějaké předchozí zkušenosti s výchovou dětí, nebo přímo prací s dětmi.

S dětmi pracuji celý život. Je to i dáno tím, že mám sama sedm dětí.  A od svých jsem postupně vycházela k druhým – různé dobrovolnické akce a tvoření s dětmi. Také jsem nějakou dobu pracovala v dětském domově.

 

Co Vás na výuce náboženství baví, co Vás motivuje nebo těší?  

Náboženství je dost specifický předmět a má svá pravidla, ale skýtá také i spoustu možností, jak k tomuto předmětu přistupovat. Děti jsou originální a stále překvapují. A při výuce nevyučujeme jenom my je, ale i oni nás.

 

Mohla byste se s námi podělit o nějaký zážitek z náboženství, který Vás pobavil či oslovil?     

Těch by bylo víc. Ale řeknu jeden, který mi připadá opravdu vtipný. Zadala jsem dětem odpovědět na několik otázek, ale napsaných šifrou, aby u toho musely víc přemýšlet, a jeden chlapec mi napsal  odpověď v morseovce. S vítězoslavným úsměvem. No, moje morseovka už opravdu není moc dobrá…

 

Budete chtít ve výuce náboženství u nás ve farnosti pokračovat i v příštích letech? Jste spokojena? 

Potkala jsem v Lanškrouně spoustu milých lidí a skvělých dětí.  Pokračovala bych ráda, líbí se mi tu.

 

Domníváte se, že i dospělí by měli občas prodělat „ hodinu náboženství“ příp. nějakou katechezi pro dospělé, aby si zopakovali některé základní pravdy víry?

Já mohu mluvit jenom za sebe. Považuji za velký dar, že jsem mohla studovat. Nejen proto, co mi to pomohlo osvětlit, ale také proto, že jsem potkala lidi, které to opravdu zajímalo. Ať vyučující, nebo spolužáky. A diskuze s nimi byly živé a obohacující.  Po téhle partě lidí se mi stýská… Když jsem začala studovat, myslela jsem si (dost pyšně), že něco vím. Mnohokrát jsem se přesvědčila, jak málo toho bylo… a člověk taky zapomíná… Takže – ano, bylo by to fajn, prodělat občas „hodinu náboženství.“

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme paní Svobodové, aby se jí u nás ve farnosti líbilo.

(rozhovor připravili Jana a Miroslav Kuťákovi)

DSCN4523

 

DSCN4528

 

DSCN4526

 

 

 

 

 

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Miluji církev a miluji ji také proto, že není dokonalá – pokud by totiž dokonalá byla, nemohl bych já být její součástí.
P. Janusz Lomzik