Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

174.jpg
184.jpg
207.jpg

Tři příběhy ...

 

tet              U benzinové pumpy zastavuje auto, vyběhne malá blonďatá holčička a vesele se směje. Vystupuje její maminka a později i tatínek, který se snaží do červeného otřískaného favorita dostat pár litrů benzínu. Oba vyhlížejí nevlídně a jen holčička se usmívá. Pohublá maminka dívenky má kompletně potetované nohy a ruce, okázalý piercing toto "veledílo" doplňuje, bere dívenku za ruku a odchází do obchodu a tatínek podobně okrášlen odshora až dolů zatím obsluhuje výdejní pistoli u stojanu.

                     Perský koberec by mohl závidět tu výzdobu co mají na těle :) Skoro mi připadalo nepatřičné, že tato blonďatá dívenka nemá na těle žádnou kérku. A já jen budu věřit, že dlouho mít nebude... Vzpomínám si, jak jsme jako děti kreslily svou maminku, mám dokonce někde knížku, kterou jsem dostal tehdy ve školce za odměnu a maminku pak vystavili kdesi na náměstí :) Co namaluje tato holčička, má svoji maminku ráda a dokáže v ní vidět i přes hromadu symbolů vytetovaných na celém těle něco krásného, zachytí její úsměv, lásku a péči? Kéž by ano....

                    Jedu autem do Letohradu přes Jakubovice a po cestě mezi lesy hned za městem dva stopaři, muž a drobná mladá žena. Nejdříve jim nebylo do řeči, ale pak  jsme vyměnili pár slov, směřovali do jedné obce za Dolní Čermnou, žena byla v Lanškrouně u lékaře a on za prací, kterou nesehnal...  Byla v očekávání a on byl důvodem, proč byla vyhozena z domova. Měl za sebou kriminální minulost  a vězení. Dokonce mne to hned napadlo, jak jsem ho viděl, ale přesto měl zvláštní poctivé oči. Oči, které objevili někoho pro koho má cenu žít, jak jsem později z jeho řeči pochopil... Byli do sebe zamilovaní, žili občas ve slumech, nyní krátkodobé ubytováni. Měli před sebou obrovskou nejistotu, propast nejistoty, a hledat určité jistoty bez pomocných rukou a bez rodiny je skoro nemožné, tak jsem to pociťoval. Rozloučili jsme se, hledal něco rychle v batohu, měl potřebu mne ujistit, že mluví pravdu o těhotenství, vytáhl těhotenský průkaz své přítelkyně, podával mi poté ruku...  Cítil jsem co je to lidské dno a hloubka životní nejistoty a uvědomil si, jak často jako lidé mnoho máme a ani si toho nevážíme. Třeba i obyčejnou střechu nad hlavou a samozřejmou blízkost těch, které máme rádi. Bylo to poprvé, kdy jsem stopařům zaplatil. Dostali ode mne malý příspěvek a přání, aby dítko bylo zdravé. Mé myšlenky ale letěly dál a v duchu jsem je ještě chvíli provázel ve své mysli...

                            Nepracuji, jen chlastám, nemyji se, zavazím, otravuji a smrdím ... Potkáte je občas všude. Každé město má ty své. Stačí párkrát obejít nejen nákupní centra. Máme oči, máme uši, máme smysly.... Smíme se ptát, přemýšlet... Smíme ignorovat, smíme pomáhat ... smíme mít vlastní postoje k lidem, jakýmkoli lidem.... Když jsme v jisté době okázalé bezdomovectví neznali, tak jedině Nikolaj Nosov ve svém Neználek na Měsíci dokázal popsat človíčky a jejich osudy s nezaměnitelnou mistrnou ideologickou propagandou. Mimochodem je to jedna z knih, kterou si člověk jinak přečetl jako dítě a jinak jako dospělý. Ty souvislosti byly najednou vnímány zcela odlišně a přestože pohádka zručně udělaná, tak co vnímá dítě jako jistou romantiku, tak dospělý v tom vidí ostrý šleh komunistické propagandy. Od A do Z. Nic to nemění ale na faktu, že bezdomovectví i žebrota existuje a nejistoty a nespravedlnosti vždy budou. Tento svět není bezchybným skvělým rájem oblečeným do květů a světlých tónů, není ani předstupněm zřízení, které nás povede do světlých zítřků, ba ani unikátním synkretickým bezkonfliktním uskupením, které vytěsní všechny spory principem vzájemné dohody a setře rozdíly nejenom rasové ale i pohlavní :) Svět byl a bude vždy zdrojem konfliktů a nespravedlnosti, místem vzájemných sporů, ztrát a bolestí, místem, kde zájmy jednoho člověka mohou okupovat zájmy toho druhého. Bůh nám neurčil tento svět za konečnou stanici, ta konečná je u Něj. Můžeme žít a respektovat bližní, ctít s nadějí Boží zákony a to navzdory všemu co v tomto "slzavém údolí "potkáváme... Víra se nestává holí slepců nebo opiem, které dočasně tlumí vidění reality. Víra by měla být ukazatelem a posilou i existenciální odpovědí na tak rozšířený nihilismus a nebo i liberální relativismus prostupující někdy i do náboženských formací.

                    Zakončil bych své příběhy/úvahy jedním citátem. Přiznám se, že jsem jej příliš nechtěl uvést, ale natolik mne oslovil a považuji jej za tak hluboce pravdivý, že by bylo chybou jej opomenout:

Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ (Václav Havel)

- mk 26.8.2019 -

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Multum legendum est, non multa. – Má se číst mnoho, nikoliv mnohé.
Plinius