Prožívat život se vyplatí

Zbigniew Czendlik

Další ze zamyšlení Zbigniewa Czendlika pro Orlický deník:

"Nejsme na zemi od toho, abychom dělali, ale abychom něco udělali… Tato věta z mých minulých (ne)smyslů asi nejvíce upoutala čtenáře. Proto si dovolím ji trošku rozvinout. Použiji k tomu zkušenosti, které mám z návštěvy seniorů v různých zařízeních, ať to jsou domovy pro seniory, nemocnice, LDNky.

Situace první. Klepu opatrně na dveře. Zpovzdálí slyším: „Pojďte dál." Ještě jsem pořádně nepřekročil práh bytu a už slyším: „Pane faráři, řekněte mi, proč mne Pán Bůh tak trestá, čím jsem si to zasloužila? Co jsem v životě udělala špatného, že musím tak trpět?"

Viditelně trpící žena mi ukazuje svoje bércové vředy. Nedělá mi to dobře. Je mi na omdlení, ale zvládám to. „Nikdo za mnou nepřijde, jsem pořád sama." Všímám si nočního stolku, kde nejsou žádné fotografie, žádné pohlednice. Stěny také nic nezdobí. Snažím se jí upřímně naslouchat. Z toho, jak mluví pořád a pořád o sobě, mám pocit, že jsem ji docela dobře poznal. Odcházím s pocitem vyčerpání. Je mi této ženy lidsky líto.

Situace druhá. Klepu na dveře. Od dveří hulákám: „Tady pan farář!" „To je skvělý, pane faráři, pojďte, pojďte… Ráda vás vidím. Tak co, dáme si kafíčko? A nemáte chuť na becherovčičku? Co kdybychom si spolu dali?" Noční stolek tentokráte plný pohlednic a nejrůznějších fotografií, ty zdobí i stěny u postele. Pijeme kafíčko. „Pane faráři, musím vám něco ukázat." Žena vytahuje rodinné fotoalbum. „Koukněte, to je můj zesnulý milovaný manžel. A tady vnoučata. Zuzanka studuje v Anglii. Moc šikovná holka! Mám tak skvělou rodinu!" pochvaluje si žena, která trpí stejnou nemocí jako ta, s níž jsem se rozloučil před chvílí. Nemluví ale jen a jen o sobě… Opět se loučím. Mám pocit, že moje baterky byly znovu dobity.

Dva různé životy. První, soustředěný jen na sebe, druhý, soustředěný na druhé. První jen žitý, druhý prožitý. Druhou ženu litovat nemusím. Má minulost, která ji naplňuje, kterou žije a dělá ji šťastnou. Je to pro ni ten nejlepší lék na nemoc a bolest.

Můžeme na tomto světě jen žít. Jako ti, kdo sice nic špatného neudělají, ale nevykonají ani nic dobrého. Jednoduše „veget". To je málo.

Můžu si taky života užívat. Žít na úkor druhých, bez ohledu na ně. Takových lidí pozoruji hodně. To by ale nemělo být smyslem našeho života.

Můžu ovšem také svůj život prožívat. Život prožívá ten, kdo dokáže žít pro někoho, pro něco, nebo jen pro tu obyčejnou krásu života. Prožívat život se vyplatí."

ZBIGNIEW CZENDLIK