Některé věci vycítí jen srdce

ZC

Další článek, který farář Zbigniew Czendlik napsal pro Orlický deník:

"Hodně lidí mi klepe na dveře fary. Když jdu otevřít a uslyším: „Pochválen buď Ježíš Kristus", okamžitě se ptám: „A kolik potřebujete?" Tentokráte se ale nejednalo o žádného žebráka.

Stál přede mnou muž středního věku s obrovským pugétem červených růží. „Pane faráři, mohl byste mi otevřít kostel? Rád bych tam donesl tyto růže a pokud by vám to nevadilo, tak bych tam chvíli pobyl."

Protože jsem tohoto člověka  trošku od vidění znal, vyhověl jsem mu: „Pochopitelně!" Zavedl jsem ho do kostela. „Tady máte klíče, až budete odcházet, zavřete, doneste mi klíče zpět a dáme si kafíčko."

Asi po hodině mi muž vrátil klíče a u kafíčka mi začal vypravovat svůj životní příběh: „Víte, pane faráři, v posledních letech jsem bojoval s rakovinou. Střídal jsem nemocnice, absolvoval různá vyšetření a léčení. I když se spíše považuji za nevěřícího, tak jsem si na Pána Boha mnohokrát vzpomněl. A jednou, když už to se mnou vypadalo velmi nadějně, jsem mu slíbil, že až se z toho úplně dostanu, tak mu poděkuji a za každý rok svého života mu donesu do kostela jednu růži."
A tak čtyřicet nádherných růží zdobilo oltář při nedělní bohoslužbě. Někteří, kdo do kostela přišli, si jich možná ani nevšimli. Jiní si možná pomysleli: „Jo, krásný pugét!" Další ho rychle přepočítali na peníze: „Tak asi dva litry to muselo stát!"  Vůbec bych se nedivil, kdyby někoho napadlo: „Není to tak trošku plýtvání penězi?"
A já jsem myslel na Exupéryho Malého prince a jeho známou větu: „To nejdůležitější je očím neviditelné." Tyto růže v sobě  skrývaly příběh muže bojujícího o život, byly symbolem jeho prožitého a budoucího života. Pro někoho to byly jen obyčejné  růže za dva litry, ale ve skutečnosti měly hodnotu nevyčíslitelnou, hodnotu života. To oči nemohou spatřit, rozum to také neodhalí, ale srdce to může vycítit."

ZBIGNIEW CZENDLIK