Být maminkou... Být tatínkem

Být maminkou...

By mělo být samozřejmým povoláním každé ženy. Maminka je ta, kdo prací svých rukou, svým tělem, svým směřováním dává prostor novému životu (a netýká se to jen počtu dětí). Maminka je útočiště, přístav k zakotvení i vyplutí a bezmezně důvěřivé přijetí. Být maminkou také znamená bezmocně sledovat, jak se její nejbližší tvrdě učí na cestě života. Být maminkou znamená také nikdy nebýt hotový s prací, nevidět stálý výsledek, a přesto věrně den co den plnit mísy, skříně, kapsy a žaludky, aniž by čekala slova díků nebo uznání...

Takhle to je a není snadné to unést.

 

Být tatínkem...

By mělo být samozřejmým povoláním každého muže, i kdyby nezaložil rodinu. Nebát se vést druhé nebo spolupracovat v týmu, dodržet slovo, být spolehlivý, umět předat otěže i zkušenosti. Tatínek je skála, pevnost i strom. Jistota, opora, když všechno zklame. Být tatínkem ale také znamená nemít čas, síly a prostředky jen pro sebe. Plnit další a další úkoly, vydržet neustále nést zodpovědnost za ty, které k sobě připoutal. Vědět si rady za všech okolností a chránit život druhých i ve chvíli, kdy by byl nejraději sám nebo utekl.

Být maminkou nebo tatínkem (ať už pro své děti nebo jiné) je povolání, které vyžaduje velikou odvahu, sílu a také reálný vzor. Máme ho.

Mezi svatými je dost takových, kteří věděli moc dobře, co tohle povolání znamená. Máme tu výsadu, že je můžeme prosit o přímluvu: svatý Josef, svatá Zdislava, svatý Antonín z Padovy, svatá Hedvika, svatá Anežka...

Nezapomínejme využít to, že nemusíme nést všechno sami.