Untitled-2

Římskokatolická farnost - děkanství Lanškroun

211.jpg
38.jpg
82.jpg

Přihlášení

katyd

katolik

ebreviar

biblenet

radiovaticana

vira

ikonka proglas

ikonka tvnoe

Pro zasmání

Proč Bůh nemá titul CSc.?
1.Má jenom jednu známou publikaci.
2.Ta je v hebrejštině.
3.Nejsou v ní odkazy na další prameny.
4.Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
5.Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
6.Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom?
7.Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
8.Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty.
9.Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech.
10.Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením pokusných objektů.
11.Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného souboru.
12.Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat.
13.Nechal za sebe učit svého syna.
14.První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc.
15.I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu propadne.
16.Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory.

O zesnulých

Zamyšlení o Památce zesnulých:

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)

To je to první, co jistě můžeme mít na mysli právě v tento den, kdy jsou hřbitovy plné lidí, světel a květin. Ve smrti je určitá rovnost.

Ale chtěl bych připomenout ještě další dvě či tři věci.

My starší máme odchod z tohoto světa před očima často. Přátelé, spolužáci, tady v Domově spolubydlící. Vrstevníci. Prostě: „Už se kácí v našem lese.“ Žijeme smrti nablízku a myslím, že se jí sami až zas tak nebojíme. Spíš se bojíme, aby neodešel ten nejbližší. Nebo abychom nezůstali opuštěni. V případě paní Jany N. to jistě bude zvláště těžké pro jejího manžela. Když odejde manželka, je to, jako by muži odešla polovina jeho já.

Ve stáří si víc uvědomujeme, jak je lidské tělo křehounké. Praskne žilka, přesmykne se něco v genech buňky, přijde nepatrný virus - a tak je ve stáří vlastně člověk překvapený, že tolik let jeho tělo ještě funguje. Rukavice a ponožky se tolikrát prodřely - a kůže na rukou a nohou je stále hebká! Ocelové čerpadlo se dávno polámalo a naše srdce, které čerpá 30 milionkrát za rok, čerpá již tolik let! Jak podivuhodně jsme složeni z těch miliard buněk, z nichž každá ví, co a jak má dělat. Mně alespoň čím dál víc jímá úžas nad světem, ve kterém mám možnost žít. I nad tělem, ve kterém mám ještě možnost žít.

A to třetí. Mládí bere všechno jako samozřejmé. Jako samozřejmé bere, že jednou bude mít všechno, co se mu zachce. Ale my už víme své. A - a to je krásné - nechceme pro sebe už skoro nic. A za to, co bylo, jsme, nebo bychom měli být, vděčni. Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)

     Co nás čeká

Projekt čtvercování

Každé pondělí dopoledne od 9 hod. bude ve farní klubovně probíhat

PROJEKT ČTVERCOVÁNÍ - neboli uháčkuj nebo upleť čtverce na výrobu dek do Afriky

Srdečně zveme na tato setkání

Bližší informace poskytne p. Šebrlová

Citáty k zamyšlení

Když jsem zůstával mimo církev a díval se dovnitř, nacházel jsem mnohé, co jsem mohl kritizovat. Jakmile jsem však do církve vstoupil naplno, uvědomil jsem si, jak obtížné je udržovat něco, co by se podobalo novozákonní vizi církve. Teď, když k neúspěchům církve sám přispívám, mám pro ně mnohem větší pochopení.
Philip Yancey, z knihy: Proč se obtěžovat s církví?