Svatost

pro lidi z ulice !?

My, kteří nežijeme v klášteře, ale žijeme běžným životem, věříme, že tato ulice, tento svět, kam nás Bůh postavil, je pro nás místem naší svatosti. Věříme, že nám nic nutného nechybí, protože kdyby nám něco nutného chybělo, Bůh by nám to jistě již dal. (Madeleine Delbrélová)

Nemůžeme se stát svatými tím, že pokoušíme utéci z normálního světa. Žít duchovní život znamená mít život... (Thomas Merton)

Důstojný pán vás nemůže přijmout je úplně ožralý...

zdroj: http://www.pastorace.cz/Clanky/Dustojny-pan-vas-nemuze-prijmout-protoze-je-uplne-ozraly.html

Z rozhovoru Aleše Palána s jezuitou Ludvíkem Armbrusterem

Japonština má dokonce několik stupňů vyjádření zdvořilosti. Japonci tedy ani těm zdvořilým slovům, pochvale, vyjádření přízně nevěří. Je to jen forma, kterou je nutno dodržet?

Když se třeba uzavírají obchodní smlouvy, kde jde o velké peníze, obě strany si nemohou být jisté, co si ten druhý skutečně myslí, poněvadž spolu stále hovoří velmi zdvořile. Cesta, jak se dozvědět pravdu, kdy můžeš tváří v tvář tomu druhému všechno vyklopit je, když se oba opijí. Takové obchodní smlouvy se zprvu prohovořují ve dne ve třináctém poschodí mrakodrapu, pak se ale jde do nočního podniku, kde se všichni opijí a řeknou si, jak to opravdu je.

Promluva Svatého otce k českým a moravským biskupům při návštěvě ad limina 

Církev jako prostor otevřené a klidné konfrontace

Drazí bratři v biskupské službě,

Vítám vás u příležitosti vaší návštěvy ad limina Apostolorum, jíž jste obnovili a upevnili společenství církve v České republice s Petrovým stolcem. Setkání a srdečné rozhovory, ve kterých jste sdíleli se mnou i s mými spolupracovníky v římské kurii radosti a naděje, jakož i nesnáze a znepokojení vám svěřených společenství, pro mne byly příležitostí, jak lépe poznat situaci církve ve vašich oblastech. Jste oprávněně hrdi na pevné křesťanské kořeny vašeho lidu, jehož víra se datuje evangelizací svatých Cyrila a Metoděje.

Další článek, který farář Zbigniew Czendlik napsal pro Orlický deník:

"Hodně lidí mi klepe na dveře fary. Když jdu otevřít a uslyším: „Pochválen buď Ježíš Kristus", okamžitě se ptám: „A kolik potřebujete?" Tentokráte se ale nejednalo o žádného žebráka.

Stál přede mnou muž středního věku s obrovským pugétem červených růží. „Pane faráři, mohl byste mi otevřít kostel? Rád bych tam donesl tyto růže a pokud by vám to nevadilo, tak bych tam chvíli pobyl."