I v novém roce pokračuje Zbigniew Czendlik ve svých úvahách psaných pro Orlický deník. Zde je ta, která vyšla s podtitulem Zbigniewovy (ne)smysly v roce 2014 jako první:

"Někdy si připadám hrozně dětinský. Mám rád pohádky, dojemné příběhy s dobrým koncem. Jsem až přehnaně důvěřivý. Svět vidím v růžových barvách. A mám také rád sny. V myšlenkách často utíkám do říše snů. Svět snů je tím druhým, ve kterém žiju. Některé se naplnily, některé nenaplnily. U některých snů chci, aby snem zůstaly.

Povánoční Zbigniewovy (ne)smysly psané pro Orlický deník:

Vánoce jsou za námi. Tak, jak jsme se na ně dlouho připravovali, tak teď začne povánoční uklízení. V odpadkových koších skončí spousta různých druhů odpadků: co jsme nebyli schopni sníst, co se nám pokazilo nebo hromady papíru, do kterého jsme balili dárky.
Nejvíc práce teď budou mít technické služby, které budou svážet na skládky komunálního odpadu nebo do spaloven hromadu toho, co jsme během Vánoc „vyprodukovali". Na jednu stranu je to dobrá zpráva, protože je to znamení, že nejsme ještě tak chudí.

Bůh k nám přišel jako malé dítě,

aby nám ukázal svou lásku.

Říká nám:

„Mám tě rád a chci ti být blízko!“

Nemohl ani chodit, ani mluvit.

Potřeboval člověka, aby se to mohl

naučit a aby mohl vyrůst.

Pro čtenáře Orlického deníku přippřipravil tentokrát Zbigniew Czendlik svůj oblíbený vánoční příběh od Paula Coelha.

Na těchto stránkách byl sice už kdysi uveřejněn, ale jistě si jej rádi v předvánočním čase přečtete zvovu...

Vánoční příběh

Jistý člověk jménem Mogo považoval Vánoce za zcela bezvýznamný svátek. Večer 24. prosince měl za nejsmutnější v roce, protože různí lidé si tehdy uvědomují, jak osamělí jsou, nebo si připomínají milovanou osobu, jež toho roku zemřela.