Dne 13. května 2017 pořádala lanškrounská farnost pouť na Mariánskou Horu. Počasí bylo velmi proměnlivé s přeháňkami a přesto někteří dorazili na kole nebo i pěšky a nenechali se odradit. Mše svatá začínala v 15.00 hodin a po jejím skončení byly mariánské litanie. O hudební doprovod se postarala Iva Skalická a v průběhu mše vzpomenul P. Josef  Roušar 100 let od Fatimského zjevení. Zmínil, že se občas objevují s tímto výročím zprávy podněcující spíše strach, ale  křesťané by měli žít z radosti, naděje a slov Krista - NEBOJTE SE a důvěře v Boží lásku. V závěru poděkoval Jan Šebrle otci Josefu Roušarovi a  maminkám popřál k jejich nedělnímu svátku. Po skončení mše, které se účastnilo cca 60 lidí, bylo venku společné neformální setkání, ke kterému počasí vysloveně přálo. Celé setkání se vydařilo a  velký dík patří především organizátorům celé akce, manželům Šebrlovým. Fotografie ze setkání jsou k dispozici níže. (foto: Jana Kuťáková)

Před necelými 8 lety v červnu 2009 proběhlo jáhenské svěcení Mgr. Karla Tuháčka v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové. Sérii dvanácti fotografií níže bychom si připomněli tuto významnou událost. Fotografie jsou i poděkováním Karlovi za jeho službu.

Já osobně mu především děkuji za to, že v jisté době dokázal být činný a distribuovat náboženskou literaturu. A možná i díky jeho činnosti jsem mnohem později jako konvertita mohl v knihovničce rodičů nalézat takové knihy jako: Bohatší život (F. Heer), Mezi člověkem a Bohem (M. Quoist), Listy Nikodémovi (Jan Dobraczyňski), Den, kdy zemřel Kristus (J.A. Bishop), Velký příběh Bible (S. Andres) ...

Přeji hezký den a to především těm, kteří s umístěním sochy Kajícníka před křížem u sv. Václava souhlasí. Chtěl bych je ujistit, že absolutní prioritou jsou živí lidé a mezilidské vztahy a žádná socha či přesněji - její umístění, by mezi lidi nemělo vnášet nesváry nebo generovat zbytečné spory. Tímto bych chtěl požádat ty,  kteří  mají neúplné a nebo nepřesné informace, aby si toto níže prosím přečetli a snažili se naslouchat uvedeným deseti bodům. Předejde se tak aspoň částečně možným diskuzním animositám. Viz. body níže:

Každý, kdo se pohybuje přírodou a není vysloveně nevšímavý, může zaznamenat, že v krajině se vyskytují drobné sakrální památky, které jsou její součástí. Zanechávají v prostoru doslova otisk člověka i Boha, přinášejí nám příběhy a jak krásně uvádí děkan Miloš Kolovratník, mají Boží muka tři rozměry - umělecký, sakrální a historický. Úcta k těmto památkám pomáhá pochopit rozměr, který nám možná v dnešní hektické době uniká, význam symbolů, vyznam zakotvení se, význam spjatosti člověka s přírodou a jejími zákonitostmi.

Mnohdy i člověk uvyklý na desakralizaci a sekularizaci světa není schopen uchopit symbol a nalézt vazbu k reálným odkazům. Vazba, dříve tak srozumitelná, přestává tlumočit poselství a být nositelem vložené "šifry". Jsou dvě možnosti, buď rezignujeme na symboliku a budeme konzumovat nová a objevná díla a nebo se pokusíme navázat na kořeny  a rozlišovat a s trochou úsilí i objevovat výzvy, které nejsou jakýmsi muzeálním dědictvím, ale nositelem stále živé myšlenky, nositelem víry a odkazu našich předků a směrovkou ke vztahu s Tím, který nás přesahuje.