Další ze Zbigniewových (ne)smyslů napsaných pro Orlický deník:

"Timur, můj dobrý kamarád a židovský ateista, se mě jednou zeptal: „Víš, proč má Pán Bůh rád ateisty? Protože ho ničím neobtěžují."  Ta myšlenka se mi moc líbí a má logiku.  Představte si, že máte vedle sebe někoho, kdo pořád o něco škemrá nebo pořád něco chce, stále se na něco ptá nebo potřebuje něco řešit.

Pro Orlický deník napsal na začátku května Zbigniew Czendlik následující zamyšlení:

"Abych si oprášil polštinu, vzal jsem si do ruky knížku Mariusze Szczygla „Udělej si ráj". Do povědomí českých čtenářů se tento autor dostal knížkou „Gottland". Obě jsou pohledem Poláka na současné Česko, ale také trošku pohledem na jeho historii.  Zrovna jsem se dostal k malému odstavečku, ve kterém Szczygiel popisuje svůj rozhovor s jedním pražským taxikářem. Hned mne u toho napadla určitá souvislost se včerejším státním svátkem – Dnem vítězství. Dovolím si ho volně přeložit:

To, co mi na dnešní společnosti stále více vadí, je rostoucí hrubost. Začíná už u náctiletých dětí. Vzájemná šikana mezi žáky a hrubé chování k učitelům jsou na denním pořádku. Sami učitelé by o tom mohli dlouho vyprávět. I když se s takovým brutálním chováním těžko smiřuji, nakonec si řeknu: „Jsou to jen děti". Nemůžu se ale smířit s hrubým chováním těch, kteří si do svého loga vepsali „pomáhat a chránit". Dodnes těžce rozdýchávám demonstrativní zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na úřadu vlády a dalších místech ve čtvrtek 13. června 2013. 

Velikonoce v mém milovaném Lanškrouně tentokrát poznamenal nebývalý požár.Z ohně mám hrůzu. Kdysi od blesku vyhořel statek mých prarodičů. Byla to pro celou rodinu obrovská rána.
Podobných požárů na vesnici, ze které pocházím, si pamatuji hodně. A tak je logické, že se tam mezilidská  soudržnost projevovala v angažovanosti ve sborech dobrovolných hasičů. K nim patřil můj děda, tatínek a také já. Byla to rodinná tradice. Před hasiči smekám a jsem rád, že lanškrounský velikonoční požár přinesl jen materiální škody.