Jedna matka si přála motivovat svého chlapce ke cvičení na klavír, a tak ho vzala na koncert slovutného polského skladatele Ignáce Paderewského. Jakmile se usadili, zahlédla maminka v hledišti o dvě řady dál kamarádku a šla ji pozdravit. Chlapec už byl znuděný čekáním, a tak vstal a začal se potulovat po divadle, dokud nedošel až ke dveřím s nápisem: Zákaz vstupu. Když zhasla světla a koncert měl začít, matka se vrátila na své místo a zjistila, že synek zmizel. Nervózně ho hledala očima, ale pak se zvedla opona a reflektory namířily na piano uprostřed jeviště.

Profesora Maxe Kašparů, vzdělaného renesančního člověka, psychiatra, pedagoga, esperantistu není potřebné snad ani představovat. Před více než rokem se stal dokonce řeckokatolickým knězem a mezi jeho poslední knihy patří titul: O zemi beze studu (2015)  A co považuje za důležité? Například budovat šestistěn, protože jedině tak nevyhoříme... K poslechu zde. https://www.youtube.com/watch?v=M3KytsbBNi8 

Před vánočními svátky byl na farním webu uveřejněn článek Socha u kostela. Prezentoval jsem v něm určité rozčarování nad instalací sochy, která se zčistajasna objevila u kostela sv. Václava před pískovcovým křížem, vytrčená nepochopitelně do prostranství.  S předpokládaným ztvárněním je možné se seznámit např. zde: http://www.lanskroun.eu/assets/File.ashx?id_org=7892&id_dokumenty=7779 

Uměním se přiliš nezabývám, ale přesto přijdou chvíle, kdy si velmi rád prohlédnu tvorbu, kterou se lidé vyjadřují a se kterou vstupují do prostoru. Snažím se vnímat umění jako laskavého průvodce i radostnou tvořivost, která někdy popisuje skutečnosti života i beze slov a vyjadřuje tak představivost umělce i jeho smysl pro fantazii či nadsázku. A umění mnohdy nalézá i neobvyklá ztvárnění. Kdysi jsem v galerii v Letovicích neplánovaně strávil dvě hodiny a průvodkyní mi byla ochotná paní co mi popisovala i autory děl, takže jsem mohl více chápat i zázemí jejich tvorby. Občas mne umění i šokuje. A to se stalo právě dnes vpodvečer, když jsem projížděl náměstí Aloise Jiráska. Vezl jsem skauty ze sobotní výpravy a zahlédl zdálky jakousi klečící postavu u kostela sv. Václava. Podivil jsem se, ale záhy jsem byl přítomnými informován, že jde o sochu. "Socha a na tomto místě?"...

Známý duchovní spisovatel David Torkington se jako student dostal poprvé do Říma a teď viděl, jak vypadá církev. Byl naprosto nadšený, když viděl chrám sv. Petra, další ty nejznámější chrámy, když procházel katakombama, když navštívil ty nejznámější hroby svatých…Svaté město mu prostě učarovalo a David si myslel, že v životě už nikdy nic krásnější ani uvidět nemůže. Ale David se mýlil. Po deseti dnech pobytu v Římě navštívil Asissi, město svatého Františka. A Davidovi stačilo, aby poznal ještě něco krásnějšího než Řím.