Svátost biřmování vyžaduje od žadatele osobní zralost a osobní rozhodnutí, že bude ve svém životě brát Boha vážně. Duch Svatý tak propůjčuje naší víře svou sílu a odhodlání žít pro Krista. Katechismus sděluje: (KKC 1285) Svátost biřmování pokřtěné dokonaleji spojuje s Církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové.
Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak – křesťan dluží všem lidem svědectví slova a křesťanského života.
Ve svátosti biřmování nabízí Bůh dospívajícím a dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci. Křesťan biřmováním více vrůstá do společenství s Bohem a lidmi.
Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život. Žadatel musí být pokřtěný. Vybírá si nové jméno některého svatého jako svého patrona.
Biřmování uděluje biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biřmující položí ruku na hlavu biřmovaného a křižmem (posvěceným olejem) mu udělá na čele kříž se slovy: ……. přijmi pečeť daru Ducha svatého.
Další informace k tématu: